česky  -  English  -  deutsch
         
Fotogalerie  


Počátky osídlení Českosaského Švýcarska sahají až do střední doby kamenné – mezolitu. Teprve nedávno se to archeologům podařilo prokázat nálezy , používaných lovci a sběrači nebo i . Z dob slovanských pocházejí některé názvy, jako např. Křinice či Plešný vrch. K hlavnímu osídlení došlo patrně až během německé kolonizace po roce 1000 našeho letopočtu. Z oblastí Durynska a Falce sem přišlo mnoho osadníků, kteří založili většinu dnešních obcí lemujících národní parky. Hlavním zdrojem obživy jim byly rozsáhlé lesy, které využívali k výrobě dřevěného uhlí, smolárenství a dehtařské výrobě. Rozšířila se i lesní  výroba skla  a s postupem doby oblast nabývala na významu. Pro své situování podél zemských hranic zde ve středověku vzniklo množství skalních strážních hradů a hrádků sloužících k obranným účelům i k ostraze obchodních stezek. Hrádky byly dřevěné a dodnes ze z nich dochovaly pouze části vytesané do pískovcových skal. Patří k nim známé a turisty často navštěvované lokality jako Šaunštejn u Vysoké Lípy, , Brtnický hrádek, , a mnoho dalších v Sasku, jako Wildenstein, Reischenstein, Falkenstein, Frienstein, Winterstein, Rabenstein, Arnstein či Hockstein.  O většině hrádků se nedochovaly žádné písemnosti, a tak jsou dodnes zahaleny tajemstvím, které umocňují ojedinělé nálezy z archeologických výzkumů, jako madona z Falkenštejna či ze Šaunštejna.

Téměř stejně dlouhá jako historie skalních hrádků je v Českosaském Švýcarsku i historie vodních staveb, tj. jezů k plavení dřeva a vodou poháněných pil a mlýnů. Snad nejlépe za všechny hovoří Dolský mlýn u řeky Kamenice, o kterém písemné zmínky sahají až do šestnáctého století a jehož romantická zřícenina dodnes láká mnoho turistů k  návštěvě. Na dolních tocích Kamenice a Křinice tvořily jezy a přehrádky soustavu, která postupným vypouštěním umožňovala plavení dřeva až k Labi, kde bylo dřevo vázáno do vorů a plaveno dál po řece. K největšímu rozkvětu obcí došlo koncem devatenáctého století, kdy se velmi rozšířila strojní a zejména textilní výroba. Většina obcí Šluknovského výběžku měla v té době městský charakter a prakticky v každé obci se nacházelo několik továren, jako např. Klingerovy továrny v Brtníkách či Jägerovy továrny v Krásné Lípě. Rozšířena byla i domácí řemesla, jak dokládají unikátní historické fotografie patrně z archivu Brtnického továrníka Klingera, na kterých je Grohmann z Vlčí Hory, z Kopce, , švadlena a z Brtníků. Ve dvacátém století docházelo k postupnému úpadku, který se dramaticky prohloubil po druhé světové válce, kdy řada obcí v Českém Švýcarsku zcela zanikla. Na území národního parku to byly a Zadní Doubice, kde byl zbořen i vyhlášený . Rovněž v ostatních obcích došlo k značnému vylidnění a často i zbourání většiny domů. Zanikla i naprostá většina továren, a došlo tak k celkovému úpadku kraje. Bohužel došlo i ke zničení mnoha kulturních památek, které dnes připomínají jen staré fotografie, jako  například kostel svatého Martina v Brtníkách či památný z roku 1600, který stál rovněž v Brtníkách a byl po válce zbourán na palivové dřevo. Až nyní, na počátku třetího milénia, se situace mění k lepšímu, do obcí se vrací nový život a turisté z celého světa přijíždějí obdivovat krásy zdejší přírody.

Navzdory nepřízni osudu se v Českosaském Švýcarsku spolu s přírodním bohatstvím dochovalo i mnoho památek lidové a sakrální architektury, které neopakovatelným způsobem dotvářejí harmonickou působivost krajiny. K nejvzácnějším patří typické a roubené domy s podstávkou. Českosaské Švýcarsko leží na pomezí dvou evropských kultur, reprezentovaných německým typem a lužickým typem podstávkových domů. Jejich kombinací díky prolínání kultur vznikl s podstávkovým přízemím nesoucím hrázděné patro. S největší koncentrací těchto památek a jejich nejkrásnějšími ukázkami se na české straně lze setkat v obcích Mezná, Vysoká Lípa, , Všemily, Srbská Kamenice, , ,

Doubice, Kyjov, , , , Brtníky s místy souvislou starou zástavbou, Kopec a .

Na saské straně pak v Hinterhermsdorfu, v Bad Schandau nebo např. v městečku Hohenstein. Provedení domů odráželo majetkové poměry jejich vlastníků, a tak se lze zpravidla setkat s jednoduchými a malými domy, často členěnými na obytnou dřevěnou část a zděnou část sloužící pro ustájení zvířat. U bohatších vrstev se na provedení domů uplatnily bohatě zdobené dekorativní prvky, jako vyřezávané a umně tesané podstávkové sloupy, kazetově vykládané hlavní či zdobení oken. Dřevěné interiéry domů často zdobí pískovcové klenby či podlahy z hladce opracovaných žulových desek, zdejších přírodních surovin, které se člověk během staletí naučil dokonale využívat v harmonické kombinaci.

Kolem přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo u většiny původně dřevěných domů k jejich . Hlavním účelem byla ochrana domů před působením přírodních vlivů, ale zároveň  domy získaly svůj překrásný osobitý ráz. Z obkládání břidlicí se vyvinula samostatná profese, kdy zejména dodnes představují takřka umělecká díla. Detailně zdobené obklady břidlicí se často uplatnily i kolem trámoví podstávek, kolem oken či . Jsou to právě tyto drobné detaily, které činí ze zdejších domů onu neopakovatelnou krásu dýchající sounáležitostí člověka s přírodou. K vybavení domácností často patřil ozdobný nábytek jako , malované truhly a většina domů měla kachlová kamna.

Vedle obytných domů se dochovalo i množství drobných sakrálních památek, které se dnes po létech zapomnění dočkaly oprav. K nejkrásnějším z nich na české straně patří např. či s kaplemi Nejsvětější trojice a Božího hrobu u Brtníků, mezi Brtníky a Mikulášovicemi, , sloup sv. Antonína v Kopci, , Mariánská kaple mezi Lipnicí a Studeným, skalní kaple ve Všemilech, reliéf Korunování Panny Marie z roku 1701 v Srbské Kamenici, Veidlichova kaple u Rynartic, Gornerova muka v Dlouhém dole, v Jetřichovicích, Na Potokách, skalní kaple Na Potokách či v dolní Chřibské.

Zachovaly se i smírčí kříže, jako např. v  Brtníkách, u či u Libouchce. Z největších sakrálních památek se ve většině obcí dochovaly kostely, které jsou po dlouhé době rovněž opravovány a jsou obcím ozdobou, jako je tomu např. v , Mikulášovicích, Arnolticích, , Libouchci, ,

, , Srbské Kamenici, Rybništi,   či .  Pro zájemce o „Lidové památky Českého Švýcarska“ vydala v roce 2006 obecně prospěšná společnost České Švýcarsko (www.ceskesvycarsko.cz) knihu autorů Belisová–Patzelt–Sojka, která výpravným způsobem podává ucelený obraz o zdejších lidových památkách.

Tajemství historie dnes poodhalují i četné skalní rytiny.


webdesign Webdesign by: